Středa, hrdina je třeba

Stan Lee
Stan Lee

Dnešní hrdinská středa budiž trochu pietou. Nahlédněme spolu do života muže tak úzce spjatého s Marvelem, že jen myšlenka na to, že na tomto světě již není jeho součástí, je ranou do jeho základů. Stanley Martin Lieber. Stan the Man. Excelsior. Stan Lee.

Nebýt roku 1939 jistého Robbieho Solomona, strýce jistého Stanleyho Martina Liebera, nejspíš by se Stan Lee nikdy nestal tváří, duší a srdcem Marvelu. Pozice asistenta v Timely Comics byla sice lepší než psaní nekrologů a lékařských zpráv pro centrum pro výzkum tuberkulózy, ale i tak byly Stanleyho hlavní doménou včas vynešené popelníky a dolitá káva. Do Magazine Management Company, komiksové divize Timely Comics vlastněné Martinem Goodmanem, byl přijat redaktorem Joe Simonem a v květnu 1941 dostal poprvé příležitost pracovat na komiksu – měl tu čest vyplňovat textové bubliny v Captain America Comics No. 3. V téže době se zrodil nápad používat místo dlouhého vlastního jména zkrácený pseudonym. Rok 1941 byl pro Stana obecně rokem velkých změn – pomáhal vytvořit své první původní postavy Destroyer (Keen Marlow), Jack Frost a Father Time, a také byl bleskově dosazen do pozice redaktora poté, co Timely Comics opustili Simon a Kirby. Než si stihl užít komiksového světa, nastoupil do armády Spojených států, kde byly jeho doménou propagační materiály a slogany a bližší kontakt se svým spisovatelským snem nezaznamenal ani po návratu z „vojny“, ani v průběhu psaní žánrovek pro Atlas Comics.

Pro každého, kdo kdy považoval úspěch ve světě komiksových vydavatelství za doménu mladých lidí, by Stan Lee jistě předložil pár informací z reálného světa. Když se opět podepsal místo rodného Stanleyho Martina Liebera jako Stan Lee, bylo to pod eroticky laděný „srandokaps“ a budoucímu mistrovi svého oboru táhlo na čtyřicítku. Přetrvávající kariéra Stana Leeho ve vydavatelství Martina Goodmana byla přinejmenším zajímavá a nesourodými skoky se ocitl v pozici, kdy nábor nových autorů a vyhazov těch starých byl výhradně Stanovou záležitostí. Muž, který snil o tom, že se stane plnohodnotným spisovatelem, si upřímně zoufal, a když si za ním majitel vydavatelství nakráčel s přáním, ať ukradne veleúspěšný plán konkurenčního Detective Comics, najde mezi „domácími“ hrdiny takové, kteří by dokázali obstát proti Supermanovi, Batmanovi, Wonder Woman a Green Lanternovi, a udělá z nich zrovna tak dobrý superhrdinský tým, v první chvíli se chtěl sebrat a z Goodmanovy zapadlé komiksové dílničky odejít. Důvodem byla skutečnost, že již dříve měl snahu oprášit staré hrdiny a tyto pokusy byly doposud marné. Možná, že kdyby mu tehdy jeho manželka Joanie řekla, ať s prací u komiksů praští, svět by byl dnes o poznání chudší. Naštěstí pro nás mu vynadala a poslala ho udělat to, co pan Goodman chtěl – a hezky podle vlastního gusta. Jack Kirby se už tehdy pyšnil nálepkou spolehlivého a zejména neuvěřitelně nadaného výtvarníka a v okamžiku, kdy dali se Stanem Lee hlavy dohromady, tvůrčí třesk tím způsobený stvořil Fantastic Four.

Jack Kirby se k Timely Comics vrátil právě včas, aby vadnoucí vydavatelství společně se Stanem postavil na nohy. Sám už měl za sebou podobné vzkříšení, svého času způsobené zrodem Kapitána Ameriky a rok 1961 v budoucím Marvelu si žádal podobné nakopnutí. Od vydání Fantastic Four #1, pětadvaceti stran, narychlo poskládaných a opatřených logem, bylo jasné, že Goodman dostal mnohem víc, než si objednal – Leeho a Kirbyho F4 dalece přesahovala stanovený rámec a na svět tak přišel nejméně sourodý a zároveň jeden z nejzajímavějších týmů. Postavy se mezi sebou hašteřily, měly svou minulost, vývoj i příběh a dokonce ani nenosily kostým. A podobných revolučních nápadů měl teď už Stan Lee v zásobníku dost a přibyly další, když se do týmu přidal Steve Ditko. Úspěch společného počinu a kvanta dopisů od fanoušků ve Stanu Lee probudila zápal, který nejspíš sám nikdy nečekal, že pocítí, a z původně „komiksáka z leknutí“ se stal plnohodnotný, nesmírně tvořivý a extrémně workoholický redaktor, který svým kolegům dával superlativní přezdívky od Kinga Kirbyho po úžasný a velkolepý zbytek. Sám si vysloužil přízvisko „the Man“. Lee ve spolupráci s těmi nejlepšími z Timely Comics chrlil neotřelé charaktery jako kulomet, někteří prošli hned, jiné si prosadil – rozmrzelý nezletilý šprt, který měl co dělat, aby se rozhodl správně a pochopil, že s velkou mocí přichází i velká zodpovědnost, výzkumník, kterého radiace rozervala na Jekylla a zeleného pana Hyda, poloinvalidní student medicíny, který se proměnil v boha hromu, obchodník se zbraněmi, který si vyrobil kovový oblek pro boj s komouši, vyhořelý egocentrický chirurg, který našel své skutečné poslání v okultních vědách – dnes klasika žánru, ale v době svého vzniku se jednalo o radikální změny klasického vnímání hrdinů jako neomylných a ve své dokonalosti jen pramálo lidských. Byl to právě Stan Lee, který své hrdiny stíhal osamělostí a osobními démony, který přidal komiksovému žánru další rozměr, bral jim smysly i členy rodiny a náhradou dával výjimečnost za hranicí dosavadní tvorby. Jednotlivé příběhy se navzájem složitě proplétaly, hrdinové celého universa se potkávali navzájem a každá „velká událost“ v komiksu měla svůj protipól v reálném světě (viz. protidiskriminační boj mutantních středoškoláků v paralele s hnutím za občanská práva).

Nejen s jídlem roste chuť, a čím více si Stan Lee uvědomoval, že jeho zásahy do stagnujícího chodu vydavatelství jsou platné a účelné, tím více tvořil, tím více se soustředil na úspěch a kámen po kameni systematicky budoval giganta, kterým se po sérii pádů Marvel nakonec stal. Bombardoval fanoušky marvelovských komiksů fantastickými zprávami o tom, kterak je komiksový svět tvořen, laškoval se slovy a vykresloval své kolegy a podřízené v tom nejlepším tvůrčím světle. Přeháněl, řečnil a nechal vše gradovat. Jak sám podotkl, možná se nejedná o univerzální recept na úspěch, ale z původně chudého příbuzného se díky tomuto přístupu Marvel Comics stal dokonalou ukázkou transcendence.

Stan se nebál (na rozdíl od jiných, i z řad svých kolegů) překročení hranice, kterou udávají stránky komiksu a vystoupit mimo ně. Uvědomoval si pokrok a růst médií a jako správný manažer se uměl ve vhodnou dobu chopit vhodné příležitosti. Ne vždy jeho pokusy skončily tak úspěšně, jak si představoval, nikdy se ovšem nevzdal a ze svých chyb a pracovních přešlapů se uměl poučit raketovou rychlostí. Z muže, který za osm dolarů týdně doplňoval kalamáře, se stal muž v pravdě excelentní a nezapomenutelný, jehož jméno najdeme i na hollywoodském chodníku slávy.

Bolestně nedávný skon mistra Stana Leeho poznamenal nejen členy naší redakce, ale v první řadě přátele a kolegy samotného mistra, kteří na něj vzpomínají jako na muže s vlídnou tváří, duší oddaného Marvelu a své milované ženě a i ti, s nimiž se v minulosti nepohodl, jej označují za přítele, se kterým vlastně nikdy doopravdy nestáli proti sobě. Od svých kolegů i přátel očekával mnoho a sám o mnoho také usiloval. Nikdy se nespokojil s málem, ani s prací odvedenou napůl a nikdy neuhnul z nastoupené cesty. A takového si ho pamatujme.

Zdroj videa: comicbook.com

Komentáře

Pro psaní komentářů se, prosím, přihlaš nebo zaregistruj.

Zatím nebyl napsán žádný komentář.

 

Mia
Mia
Administrátor

„Fanatická fanynka Kapitána Ameriky a Buckyho Barnese, s příležitostnou obsesí pro padouchy a zastánkyně práv komiksových parťáků.“

Moje články Můj profil

  • Napsáno 14. 11. 2018 21:31
  • V kategorii Středa, hrdina je třeba
  • Hodnocení: