Vision: O trochu horší než člověk, o trochu lepší než zvíře

Recenze
Vision: O trochu horší než člověk, o trochu lepší než zvíře

„Vítej do světa živých,“ řekl Ultron. „Ty, který budeš vždy žít jen z poloviny.“

297 0
18. březen 2022, napsal Johnny
Celkové hodnocení: 65%

Výše uvedená slova jsou to první, co Vision kdy slyšel, jak nám ostatně samotná kniha líčí. Podstata výroku, jenž nás posouvá takřka na filosofickou půdu, se jako stěžejní motiv také line celým příběhem.

Důležité však je, že ač nese toto dílo právě takový název, jaký nese, spíše než o Visiona tu jde o celou jeho rodinu. Do té patří Visionova žena Virginie, jeho dcera Viv a syn Vin. Velmi polopatě řečeno, Vision je svým dětem otcem asi tímtéž způsobem, jako jemu Ultron a jako Ultronovi Hank Pym.

Jenže Vision si své místo ve světě musel doslova vybojovat. Celkem sedmatřicetkrát tento svět zachránil, jak s vypočítavou přesností sobě vlastní neváhá zdůraznit, vyžaduje-li to situace. Členové jeho rodiny byli stvořeni již s údělem být chráněnci jednoho z Avengerů. Jejich existence jako taková je víceméně důsledkem jakéhosi Visionova rozmaru, touhy přiblížit se lidskému pokolení, pochopit lidstvo, být lidský.

alt

Vykreslování umělé inteligence mě baví již od doby, kdy Kryton poprvé snil o křemíkovém nebi, a není tak divu, že i pro postavu Visiona a jeho výhradně analytické uvažování mám určitou slabost. Kontrast chování těchto bytostí ve zcela běžných situací má ve srovnání s obyčejnými lidmi v mých očích prostě své kouzlo.

Čtenář se přitom nemusí bát, že by svým obsahem byl komiks určen pouze pro atomové fyziky, programátory a milovníky Teorie velkého třesku. Vlastně se naopak, trochu paradoxně, jedná o čtivo poměrně humanisticky zaměřené.

Na příběhu musím ocenit, respektive vyzdvihnout, zejména osobu vypravěče, jenž jako nezaujatý pozorovatel naprosto geniálně komentuje dění a nastiňuje, kudy se budeme ubírat dále. Tímto způsobem se kupříkladu na samém začátku dozvíme, co nás čeká na konci a k jakým zásadním zvratům dojde.

Okamžitě vás možná napadne, že jde o pěknou pitomost. A proč by pak vůbec někdo něco takového četl, že? Vtip je v tom, že v určitém bodu jasně víme, k jaké události má dojít, není nám však známo, JAK k ní dojde. Roste tak nejen čtenářova zvědavost, ale i napětí v rámci děje.

alt

Na tomto místě si však musím pro změnu povzdechnout nad závěrem. Dokud se totiž neprokoušete celkem od A až do Z, stále ve vás svítí ta na počátku zažehnutá jiskřička chtíče, lačnící po nějakém opravdu, ale opravdu velmi dobrém, nečekaném, spektakulárním obratu, který by jako přesně padnoucí dílek doplnil skládačku.

V ideálním případě by pak měl vzniknout přesně ten typ obrázku, který jste jako puzzle pracně vytvářeli mnoho a mnoho hodin. Na výslednou krásu takového díla jste pak patřičně hrdí, pročež si jej také bez skrupulí vyvěsíte nad postel.

Vision ale v součtu postrádá to „něco“, umělecký tah, rukopis mistra malíře. Vyloženě nezarmoutí, ale do poslední chvíle pořád čekáte víc.

Nemohu si ještě nepostěžovat na to, že je zřejmě úplně v pořádku, aby Vision zvládl smést jakéhokoliv superhrdinu, jenž se mu postaví do cesty. Tedy pardon, abych byl korektní, že dokáže smést všechny tyto superhrdiny, kteří se mu postaví hromadně, najednou. To aby se potom šli rovnou asi klouzat, ne?

alt
Shrnutí recenze

Pro

Osobité charaktery syntezoidů, Vypravěč

Proti

Nedotažený závěr

Shrnutí

Až alegoricky pojatý fiktivní dokument o rozdílnosti robotů a lidí, který neohromí množstvím akce, je určen spíše pro zamyšlení.

Ohodnoť článek

Pro ohodnocení toho článku se musíš přihlásit.



Komentáře

Pro psaní komentářů musíš být přihlášený.

Reklama