Láska jako hrom je příliš málo o lásce i o hromu

Recenze

Již několikáté pokračování s sebou nese četné výhody. Většina stěžejních postav je nám důvěrně známá, máme k nim vybudovaný určitý vztah, víme o jejich minulosti, osobnostních rysech i vnitřních pohnutkách.

Díky tomu se úvod filmu veze, kromě stručné, jasné a jednoduše povedené pasáže s uvedením Gorra, hlavně na vlně nostalgie. Skrze rekapitulaci Thorova životopisu si zavzpomínáme na doby dávno (i nedávno) minulé a nacházíme se v opojení prosťoučkých, ale dobře fungujících gagů.

Naneštěstí je však prvních pár desítek minut Thorovou nejsilnější stránkou. Jakmile je totiž naznačena zápletka, mizí konzistence někde za obzorem stejně rychle jako posádka Strážců Galaxie.

Příběh zdaleka nedosahuje očekávání – jako by scénáristům zčistajasna došel dech. Na straně zla přitom stojí padouch s ohromným potenciálem. Ten ještě umocňuje skvělé podání Christina Balea, který by bohužel potřeboval před kamerou mnohem více času. Thanos by si mimochodem musel připadat asi jako totální idiot, kdyby viděl, jak málo vlastně stačilo k tomu, aby se mu vyplnilo jeho nejvroucnější přá­ní.

Na opačné straně barikády pro sebe pro změnu krade takřka veškerou pozornost úchvatná Natalie Portman, kdy jejím největším nedostatkem je opět pouze vytyčený prostor. Na místě tvůrců bych se ohledně jejího (ne)využití skoro až chytal za hlavu, neb pro roli „Thořice“ jako by byla přímo stvořená.

Děj tak na oko osciluje mezi tragédií rozplétanou Gorrem a romancí v souvislosti s Jane. Jenže v obou případech jde o celkem povrchní tématické vykreslení, které přitom vyloženě volá po větší hloubce.

Ano, Love and Thunder má „pouze“ dvě hodiny, takže je zřejmé, že rezervy pro detailnější zpracování by se našly. Umění ale nespočívá v roztažení filmu na několik hodin, aby se do něj dala naplácat kdejaká kravina. Umění je i během dvou hodin vytvořit dechberoucí vyprávění se vším všudy.

A ono by se to snad i bývalo povedlo, kdyby nebyla klasicky valná část pozornosti soustředěna směrem k slabomyslným pokusům o humor, rádoby šokování či napětí a bůhvíco ještě.

Abychom si rozuměli, vtip zde rozhodně má své místo. Potíž však je, že odpovědné osoby zjevně selhaly v tom, aby jej správně identifikovaly, takže jej cpou doslova všude.

Úspor ovšem mohlo být dosaženo i v jiných oblastech. Typickým příkladem budiž Thorův proslov před dětmi, během něhož si asi příšerně příšerné příšery lakovaly nehty nebo co, aby bohu hromovládci náhodou nezkazily výstup.

Během těchto momentů si můžete s čistým svědomím odskočit pro kávu, aniž byste o něco důležitého přišli. Na to, že se začíná dít něco, co stojí za pozornost, stejně dopředu poukáže dobře sem padnoucí hudba (kde vyčnívají hlavně Guns N’ Roses).

Obdobně byla snad celá část s božským sněmem začleněna účelně jen proto, aby šlo následně smysluplně použít potitulkovou scénu. A to bych řekl, že šla Herculovi cestička do MCU vyšlapat i elegantnějším způsobem…

Přes všechny výhrady jsem se většinu času dobře bavil, zejména díky zmíněné dvojici Portman & Bale. Zatímco Valkyrie tu tentokrát byla prakticky jen do počtu (nejspíše proto, aby byl dodržen tabulkou předepsaný počet příslušníků LGBT komunity), říkal jsem si, jak by asi do sestavy býval byl zapadl takový Loki. Zajímavý námět do What if…? série.

Komentáře