Dark Phoenix – recenze & trocha vzpomínání

Recenze
0 0
9. červen 2019, napsal Michal Černý
Celkové hodnocení: 30%

Už je to sice 19 let, ale i tak máme dodnes v živé paměti výstup z kina poté, co jsme právě viděli první film s titulem X-Men. Snímek dost zapůsobil všeobecně a dá se říct, že tahle týmovka dala světu vědět, že s komiksovým žánrem můžeme napevno počítat.

Dark Phoenix – recenze & trocha vzpomínání

A tak odstartovala slušná éra mutantské ságy, o níž už bylo napsáno a řečeno mnoho, ale přesto si neodpustíme malou, zjednodušenou rekapitulaci. Omlouváme se, bez ní to nejde.

V první řadě necháme stranou Wolverina v podání H. Jackmana, na kterém sice visí jedna skoba úspěchu značky, ale X-Meni nejsou jen o něm a tvůrci brzo pochopili, že nechat stát tuhle oblíbenou týmovku na jednom charakteru prostě nejde. Musel přijít blesk. Tím se stal snímek First Class. M. Fassbender a J. McAvoy rozehráli podařenou partii, která velmi slušně rozšířila již zavedené universum a rozjela tak svoji vlastní alternativní linii, přičemž se jakž takž držela určitých pravidel již viděného. K touze po pokračování přispěla i nepříliš povedená Wolverinova anabáze v Japonsku. Pak dorazila nabušená pecka Future Past, která mohla (ale neudělala to) do ságy přinést ještě mnohem víc možností. A po tomhle všem přišel Apocalypse. Najednou jsme zjistili, že ukočírovat tenhle svět není tak jednoduché. Samozřejmě nemůžeme zapomenout na to, jak mistrovsky se s nejoblíbenější postavou rozloučil Logan (dle našeho nejlepší kousek série), a tak zátěž úspěchu už spočívala jen na mladých.

A jsme tu – Dark Phoenix. To všechno, co jste až doteď četli, mělo aspoň naznačit, že doposud budovaný mutantí svět měl něco, co se dá označit jako život. Vyvíjelo se to, učilo se a samozřejmě, dělalo chyby, někdy neodpustitelné. A poté, co bylo jasné (MCU confirmed), že přijde konec jedné éry, vznikla ohromná příležitost dát fanouškům nějaký pěkný dárek na rozloučenou.

A proč ne. Příběh Jean Grey je docela zajímavý a dá se z něho udělat skvělý námět, plný fascinujících soubojů na život a na smrt, epických bitev desítek mutantů, o dosažení schopností na maximum, o dojemných a zajímavých zakončení cesty důležitých charakterů, prostě, takový ten klasický konec, který člověku minimálně přinese úlevu a dobrý pocit, že je u toho.

O tom, jak vznikla parodie na X-Meny

Bude asi nejlepší, když začneme pozitivy snímku, protože to v tomto případě bude nejrychlejší. Předně jsou tu určitě lepší efekty, než v předchozím Apocalypse, kde si občas nejste jistí, zda to, co mělo být CGI, není namalované pastelkou. To se projevuje především u teleportace Nightcrawlera, kterou si tu opravdu užijete ve velkém. Opomenout nemůžeme ani akční scény (kterých ovšem není mnoho), jejichž nekorunovaným králem je M. Fassbender coby Magneto, ten, ačkoli to původně zřejmě nebylo zamýšleno, je dle našeho názoru hlavním tahounem celého snímku a všudypřítomnou plytkost svou přítomností trochu rozbíjí. Avizovaná vlaková scéna je skutečně koukatelná a sem tam se zajímavým nápadem. Taky se objeví pár nových mutantů, čili další schopnosti do sbírky pozorného diváka. Za velké plus se rovněž dá brát hudba Hanse Zimmera, ale o tom později. No a dobrá, úvodní seskupení hrdinů vám dá aspoň malou naději, že to nebude tak zlý. Tím ale to nejlepší končí.

Jestli lze popsat film jedním slovem, pak by to určitě bylo Proč. Jak je řečeno na začátku, opakování se zdá být v tomhle případě velmi důležitým faktorem. Proč máme na začátku poslouchat zase o tom, že se někdo nedokáže smířit s tím, kdo je, nebo že to neví a že žijeme ve složitém světě? Proč se máme od každé postavy znovu dozvídat, co umí, aby nám to vzápětí předvedla? Ano, Charlesi, my víme, že tohle je Cerebro a že ti pomáhá zvýšit sílu a napojit se na všechny. MY TO VÍME. NENÍ POTŘEBA NÁM TO OPAKOVAT S KLIŠOIDNÍM VÝRAZEM UPŘENÝM V DÁL KAŽDÝCH PĚT MINUT! Taktéž každý novorozenec ví, co dokáže Magneto. A když už jsme u něj – proboha, koukal někdo ze scénáristů na předchozí filmy? Těžko, protože zase vidíme schovaného Magneta, tentokrát v pankáčském úkrytu s jinými mutanty (ale nejsou to Poláci a nepracují, takže další plus), který musí o někoho přijít, aby se naštval a vyrazil do boje, do kterého nechtěl už nikdy jít. Ale musel, že jo. Nicméně budiž, evidentně mu to svědčí a je cool ho pozorovat v akci. Snímek si tak svým způsobem bere pro sebe, což by bylo super, kdyby to měl být příběh o něm.

Storm v podání Alexandry Shipp dostává tentokrát palec nahoru a chtěli jsme vidět víc schopností, užít si pořádnou bouřku. Dočkali jsme se ale jen toho, jak po nepříteli hází ledovec a kamarádům led do skleniček. Wow. Jak x-menovské. A takto by se dalo pokračovat s dalšími a dalšími. Nakonec tedy zbývá samotná hlavní postava, Jean Grey, nejsilnější a nejmocnější ze všech, ta, na které tenhle příběh stojí. To by ji ovšem nesměl hrát generátor náhodných výrazů, známý pod jménem Sophie Turner. A tím se oslím můstkem dostáváme k hereckým výkonům a první části filmu od chvíle, kdy nám bylo připomenuto, že Profesor skutečně měl kdysi vlasy a že dokáže pomoct, protože má na to takovou speciální školu, pro speciální děti.

Bohužel, ne všichni se dočkali takového prostoru, jak by se dalo čekat a kupříkladu takový Quicksilver (Evan Peters) se nestačil ani pořádně ohřát a byl ze hry venku (navíc nám od dob Apocalypse viditelně zmužněl a zestárnul, což doufáme není vedlejším efektem účasti na zmíněném snímku). Kdybyste byli jedni z těch, které absolutně nezajímá dříve naznačený vztah Quicksilvera s Magnetem, tak je to film pro vás. Nicméně, i tak jeho krátká přítomnost potěšila, a pokud by se náhodou stalo, že si ho Feige nechá pro svoje plány, zlobit se určitě nebudeme.

Dále tu je modrý Hank McCoy v podání Nicolase Houlta. Jeho příklad by se dal aplikovat na skoro všechny hlavní postavy. Jeho charakter je na plátně poměrně dlouho, ale pořád se pohybuje mezi přemýšlením a naštvaností. Je tu sice zásadní okamžik, který ho na nějakou chvíli dostane do trochu lepší pozice ukázat herecké schopnosti, ale bohužel, není to zapamatovatelné. Charles (J. McAvoy) a jeho věčné lavírování mezi tím, jestli je schopný všechny zachránit, nebo ne. Stále stejná linka o tom, jak mocný Profesor celý film dostává na zadek a když už mu nestačí jeho schopnosti, přichází na scénu spásný nápad, který najednou vymaže veškerou únavu, bolest a bohužel i podstatnou část toho, co jsme do té chvíle viděli. Jamesovy herecké schopnosti tady taky už nestačí. Kde není tác, je rozlitý kafe na ubruse.

Se smutkem taky lze říct, že ačkoliv je** Jennifer Lawrence** dobrá Mystique (říká Michal, Mia ne :)), není tu nic navíc. Tvůrci se z ní bůhví proč rozhodli udělat modlu pro svět a tohle rozhodnutí nesvědčí ani postavě, ani herečce. Občas je vidět (a nejen na ní) že tenhle film je točen z nutnosti, ať to mají už všichni za sebou. V případě této postavy se vás dokonce marně budou v rozhovorech snažit přesvědčovat, že je to super, úžasný a skvělý rozloučení. Není to ani jedno z toho a v tom filmu je to vidět.

Možná jste si všimli, že ještě ani jednou nebylo použito slovo záporák. A to je schválně, protože tam žádný není. A přitom jsou to skoro všichni. Ano, na Zemi se dostanou mimozemšťané. Jejich nástup ve stylu Scrullů z Captain Marvel je možná fajn, ale tím to z jejich strany končí. Kdo to je, jak se jmenují, odkud přišli, jestli mají raději MCU nebo DC…nevíme zhola nic a nic se taky nedozvíme. Proč? To už nám nikdo neřekne. Máme trochu podezření, že to neví ani nikdo z herců, scénáristů, nebo nedej bože režisér. Co se ale aspoň trochu objasnilo, bylo tajemství, který film ukradl Dark Phoenix zápletku a co tedy vedlo k přetočení velké části snímku – konečně si na ni můžeme ukázat prstem a pěkně od plic říct „byla to Brie Larson!“, která pomohla (opět) zničit sny mnoha fanoušků. Trochu pozitivní je alespoň vůdkyně těchto vetřelců v podání Jessicy Chastain (kterou už, prosíme, nikdy neodbarvujte na bílo). A to hlavně z důvodu, že předváděla alespoň nějakou tu akci a účastnila se soubojů (respektive strkanic s Jean a její bandou zoufale nevyužitých kamarádů). Ani ona ale nezabránila tomu, že prakticky doteď není jasné, co se to vlastně stalo a proč tam někdo jako oni byli. Samé otázky, ale žádné odpovědi.

Pojem záporák dostal v tomhle filmu dost podivné ztvárnění a možná by se tak dal skutečně označit Charles, který zde nejenom, že převrací svůj charakter a stává se z něj pravá ruka prezidenta, a je mu milejší sláva, než cokoliv jiného, ale vlastně díky němu a jeho touze všem pomáhat svým vlastním způsobem, se mohlo stát, co se stalo. K tomu, jak totálně odlišný je tenhle Charles od toho, kterého známe ze všech předchozích snímků, se v duchu hesla „watch your language“ nebudeme vyjadřovat. A pro jistotu ani u zbytku postav, jejichž roky budované charaktery zašlapal do prachu jeden špatný scénář jednoho filmu.

Celé dvě třetiny snímku se tak protáčí v kole opakování věcí, které už víme, které jsme slyšeli a gradování příběhu, který tady není. A pokud bychom si to snad nezapamatovali, tento svět je krutý, Jean neví, kdo je a nikdo ji nemá rád. A to jsme ještě pořád nemluvili o té nejdůležitější čás­ti.

Ještě než přejdeme k poslední části filmu, řekněme si konečně něco o Sophie Turner. Obsadit jí bylo velmi, velmi hloupé rozhodnutí. Nejde o to, že neumí hrát. Ona to to v tomhle případě ani nezkusila. Prostě odříkává text s nahodilými emocemi a jo, ono to občas do příběhu zapadne. A když je natáčena z dobrého úhlu, tak jí to i sluší. Vzpomínáte na Jean v podání Famke Janssen v původní trilogii? To bylo přesně to, co by se dneska hodilo. Sophie na tuhle roli zkrátka nemá a nedokáže utáhnout takový charakter na svém projevu. Je to nuda, nevěříte skoro ničemu, co říká a co cítí. Víc k tomu asi není co dodat. Bohužel.

No a konečně, poslední dějství, vlak a zakončení ságy. Akční vlaková sekvence docela šlape, je tam život, trošku humoru a neusínáte u toho, což se doteď mohlo v klidu stát. A až tady, na konci všeho, si plně uvědomíte, co jste sledovali celou tu dobu a co vám to dalo. Všechno hoří, umírá se, děj dostupuje vrcholu…a vám je to jedno. Celou tu dobu vám to bylo jedno, jen jste si to nechtěli přiznat. Uvědomíte si, že celou dobu koukáte na něco, co vám nepřináší žádné emoce. Nemáte o hrdiny strach, nesmějete se s nimi (až na pár výjimek), neprožíváte s nimi jejich příběh, protože přesně to už se stalo dřív. Nemáte důvod po někom truchlit. Dokonce ani, když zemře jedna z důležitých postav, nedělá to s vámi nic, nebo je vám celá scéna v horším případě k smíchu. Je to nečekané, ale trapně smutné a hloupé. Je to přesně ten okamžik, kdy si pravděpodobně řeknete, to je konec.

A přichází finální rozuzlení, usmíření, dozvídáme se, že se všichni našli, našli svoji rodinu, domov a vlastní já a všichni už ví, kdo jsou a čím budou. Nerozumíte tomu? Skvělé, pak se cítíte stejně, jako my. Obelhaní a s otázkou na rtech – Tohle je vážně všechno?

Emoce a jakékoliv sympatie s tím, co se děje na plátně, tady moc nehledejte. Spíš než ucelený děj vám připomene spoustu jiných filmů a scén z nich, protože 90 % toho všeho už jste někde viděli. Jasně, jsou to pořád X-Meni, pořád vidíte známé postavy bojovat, družit se a komunikovat, ovšem tohle nemá nic společného s tím, co by se dalo nazvat zakončení, uzavření, rozloučení anebo skvělý X-film. Tohle není ani dobrý film sám o sobě, natož stavící na jakékoliv mutantské mytologii. Nebýt těch několika málo již řečených pozitivních aspektů, bylo by to hodně moc velký špatný.

No a nakonec hudba. Hans Zimmer je pojem a jeho jméno je vždy ohromné plus pro celý počin. I tady se tak určitě stalo, ale vy se tolik snažíte soustředit na cokoliv, čeho byste se mohli v příběhu chytit, čekáte na jakoukoliv příležitost se zapojit, až skoro zapomenete, že v pozadí něco hraje. Možná vám pro radost v budoucnu přineseme recenzi samotného soundtracku. :)

Ať tak či tak, nemůžeme dát víc jak 30% a tohle se zkrátka nedělá. Můžeme už jen doufat, že Kevin Feige zase pozvedne mutantskou součást Marvelu do výšin a na tohle budeme moci zapomenout.

Neomichal & Mia


Nábor do redakce

Mám zájem!


Shrnutí recenze

Pro

Bojové scény vypadaly poměrně solidně a soundtrack si zaslouží bližší prozkoumání. Taky bylo příjemné vidět mutanty, které dobře známe z komiksu, ale zatím neměli ve filmu prostor.

Proti

Představitelka Jean Grey je slabá a na tak silnou postavu nemá dostatečné charisma ani herecké schopnosti. Samotný film je nesoudržný, plytký a až na pár dobrých scén velmi zapomenutelný a slabý.

Shrnutí

Ještě není ani týden od premiéry a už ani nevíme, o čem to pořádně bylo. Naštěstí.

Ohodnoť článek

Pro ohodnocení toho článku se musíš přihlásit.


Komentáře

Pro psaní komentářů musíš být přihlášený.

Autor článku

Michal Černý
Michal Černý
Redaktor

Kde nás najdeš


Nábor do redakce

Mám zájem!