Svět Marvel na výletě: MCM Comic Con

Svět Marvel na výletě: MCM Comic Con

Ostatní
331 0
30. květen 2019, napsal Mia

Domácí cony s vámi a pro vás obrážíme pravidelně, do Vídně už jsme taky zavítali, a když se v Londýně „čirou náhodou“ objevil Sebastian Stan, zhostila se moje maličkost své nepsané povinnosti.

Svět Marvel na výletě: MCM Comic Con

Pozor! Hrozí nebezpečí, že po přečtení článku přestanete definitivně brát autora vážně!

Nebylo by fér tvrdit, že nápad udělat si prakticky neplánovaný výlet „od teď za chvíli“, byl můj – naopak jsem byla na přítomnost filmového Buckyho Barnese v Evropě upozorněna přáteli a jako správný fanda okamžitě odkývala vše, co souviselo s přípravou na Misi Londýn. Marvelák ve mně se tetelil blahem už při letu do Londýna (a nedaleko od něj plakala má sebeúcta poté, co jsem po celou dobu stoupání letadla „statečně“ držela své spolucestující za ruce). Díky kamarádce, které se Anglie už před lety stala domovem, nám odpadly ubytovací starosti a dušičky se tak mohly upnout k jediné věci – MCM London Comic Con, sakra!! Jsme v Londýně a Seb je tu s námi! I´m so happy! I´m gonna die!

Nevyspalost byla jen malou cenou za nadcházející slávu a tak se naše trojice věrných marvelaček (+1)za sobotního rána vydala směrem ke komplexu ExCeLu, kde se Comic Con konal. Zkušenosti naší průvodkyně značně usnadnily cestování londýnskou hromadnou dopravou (památkou na ni nám budiž modrá Oyster kartička, v rámci zachování profandovského smýšlení přejmenovaná na Kloistra) a přesun do samotného londýnského výstaviště nám značně usnadnili sami pořadatelé, kteří měli již od zastávky metra v pravidelných intervalech rozestavěné živé informační panely v reflexních vestách a automaticky posílali návštěvníky příslušným směrem. Zabloudit tak bylo prakticky nemožné. Mě osobně nesmírně potěšil přístup pořadatelů a jejich staffáčků – tolik upřímného nadšení, že mohou alespoň stát u vstupní brány a zvát fanoušky dál, jsem skutečně ještě nezažila, a už vůbec ne situaci, kdy se jednotlivé „vstupní“ dvojice zuřivým máváním předháněly, kdo k sobě naláká víc zážitkuchtivých příchozích. Po nezbytném ujištění, že do prostoru ExCeLu nevnášíme žádné drogy ani zbraně (zejména proto, že většina těchto předmětů je neslučitelná s objemem běžné dámské kabelky), jsme konečně prošly branou do světa zázraků…tedy…ehm…do první části komplexu, kde se nacházely stánky s občerstvením a zárodky počínajících front u prozatím zabezpečených vstupů na samotný Con.

Dobrá snídaně a koňská dávka kofeinu nastartovala unavená těla a brány London Comic Conu se otevřely – naše dámská patrola strategicky vyčkala, až se líté davy rozplynou do prostoru a teprve až poté jsme se samy vydaly mezi stánky.

Po zkušenostech ze skromných domácích akcích a báječného, ale zdaleka ne tak velkého Vienna Comic Conu, mohu směle prohlásit, že obsáhlejší nabídku merche libovolného fandomu jsem si ani nedokázala představit. Fanoušci Marvelu, DC, anime a mangy, steampunku nebo prostě jen lesklých úchylností si zákonitě museli přijít na své.

Gigantické prostory ExCeLu umožňovaly skutečně širokou nabídku od nikoli desítek, ale stovek prodejců. Za nepatrné zklamání můžu označit pouze nedostatečné zásobení Funko stánku, který již v průběhu sobotního dopoledne zel z poloviny prázdnotou a odpoledne téhož dne se v regálech krčili poslední Harry Potterové a dva fialoví zmetci…ehm…Tha­nosové. Při troše dobré vůle šlo ukořistit nějaký ten maličký Blind Box, ale jinak měli Funko nadšenci vesměs prázdné ruce, a kdo nepřišel mezi prvními, odcházel mírně rozladěn. Bohatá nabídka stánků mimo hlavní „funko-trasu“ sice nedostatek baňatých hlaviček poměrně kvalitně vyvažovala, přesto bych za sebe uvítala „popek“ ještě a ještě a ještě víc.

Korzování mezi stánky a odchyt k focení svolných cosplayerů přerušil povinný nástup do fronty poté, co jsme vyměnily naše papírové vstupenky za kartičky opravňující nás k jednomu šklebu do objektivu ve společnosti Sebastiana Stana a jednoho podstrčení čehokoli, na co se lze podepsat, úhledně uložené v látkové tašce s ryze proBuckyovským motivem. Přiznávám bez mučení, že setkání s mým oblíbeným hercem mé oblíbené postavy bylo pro mě natolik silným magnetem, že mě před zahájením celé výpravy ani na okamžik nenapadlo zaváhat. Ruku na srdce, výlety do Londýna bývají nákladné, ale – kašlat na to, drazí Marveláci, stojí to za to! Za každou korunu, libru a každou prostresovanou minutu, jestli se něco nakonec přece jen nepokazí. Stálo to sakra za to!

Do jisté míry mě uklidnilo, když se ukázalo, že Sebastian je ze setkání s fanoušky stejně nervózní, jako natěšené fanynky ze setkání s ním samotným. Když jsme si při pozdravu podali ruce a on obdržel už druhého typicky českého Krtečka v pořadí, vypadal mírně zaraženě. Jednak zřejmě proto, že mu nikdo nestihl vysvětlit, proč mu ty dvě legračně mluvící dámy dávají tu malou černou věc s červeným nosem, jednak proto, že focení bylo tou menší zkouškou jeho odvahy a schopnosti okouzlit davy.

Po focení a vyzvednutí více či méné spokojeně komentovaných fotek následovala beseda. Jakožto jedni z těch šťastnějších jsme se uvelebili ve druhé řadě od pódia, odkud bylo sice dobře slyšet i vidět, ale bohužel se odtud hůře fotilo a kvalitnější záběry tak můj fotoaparát zvládal jen prostřednictvím plátna nad Sebastianovou hlavou.

S vědomím, že tohle se bude našemu marveláckému šéfovi špatně vysvětlovat, jsem naslouchala otázkám a odpovědím. Sebastian byl viditelně nervózní, přesedal si a mikrofon v jedné chvíli tiskl tak pevně, až budil dojem, že se ho snaží uškrtit. Jak ale debata postupovala, získával větší a větší jistotu a nervozita z něj opadala.

Otázky osobního charakteru se snažil přejít a o čem bude seriál Falcon & Winter Soldier nám v rámci mlčící povinnosti taky neprozradil. Ale pokud vás doteď trápila otázka, jak Bucky, kterého podle mnohých fanoušků MCU vykreslilo, spíše než Peggy, jako partnera pro Steva, snášel fakt, že se Steve rozhodl vrátit v čase a zajít na rande, které o 70 let prošvihl, pak podle Sebastiana byl za Steva šťastný. Nepřál si pro něj nic jiného než to, aby si svůj život prožil ve štěstí, které si zasloužil. Totéž si ostatně podle Seba přál i Steve pro Buckyho, což je zároveň odpovědí na padnuvší otázku, proč Captainův ikonický štít nedostal Bucky, ale Falcon. Steve jednoduše chtěl, aby i Bucky žil svůj život bez další zátěže a povinnosti. Přece jen, náš Winter Soldier zatím ze svého vlastního života mnoho neměl a pravdou je, že jestli si někdo zaslouží trochu vyrazit z kopýtka, tak on. Však on to Falcon nějak zvládne.

Po diskuzi a obědě pro fanoušky i Sebastiana nadešla doba návratu na „the end of the line“, tentokrát kvůli podpisu. Sebastian už získal přece jen trochu té stability a fakt, že fanoušci (respektive hlavně fanynky) si odpustili pokřikování a nevhodná gesta, mu zřejmě taktéž přidal na klidu. I tak se ale občas projevilo malé nervózní škubnutí. Ke každému, s kým mluvil, byl ovšem nesmírně milý a přátelský a osobně věřím tomu, že tohohle chlapa musí mít rád zákonitě každý, kdo s ním kdy přišel do styku. Když jsem se mu, zatímco podepisoval naši společnou fotku, snažila naznačit, že není třeba, aby byl před fanoušky nervózní, že je skvělý a my šťastní, že tu s námi je, moje lámaná angličtina byla zkoušena hned třikrát, jelikož široký stůl mezi námi, všudypřítomný hlahol a rozechvělé huhňání na mé straně činilo porozumění poněkud těžším. V okamžiku vzájemného pochopení se na mě Sebastian usmál a vzal mě za ruku s tím, že „je to milé“. No, milé to doufám bylo i přes to koktání a červenání se. Občas člověk zapomíná, že už mu pěkných pár let není dvanáct, ale znáte to – hvězda vašeho srdce umí i z třicátnice udělat puberťačku.

Popodpisové korzování mezi stánky, doplněné o ztřeštěné hopkání na mé straně spolu s heslem dne „I´m so happy! I´m gonna die!“, se neslo v duchu všeobecného shonu. S úderem odpoledních hodin prudce vzrostlo množství civilního lidu v uličkách mezi stánky a i nakukování se stávalo čím dál obtížnějším. Po ukojení potřeby uctít i Marvelu vzdálenější fandomy jsme se obtěžkané taškami vydaly zpátky do našeho prozatímního „domů“ – s vědomím, že tohle byl proklatě skvělý den.

Pokud bych měla zážitek z London Comic Conu shrnout do jednoho slova, nejspíš by to bylo „fantastický“. Organizátoři nepodcenili prakticky nic a ani jedinkrát se nestalo, že bychom potřebovaly nějakou informaci a nedostaly ji – vždycky se našel ochotný staffák, který poradil, pomohl, nasměroval. Člověk nikde nebloudil a nic nemusel složitě hledat v nepřehledných nákresech. Nabídka merche a dalších potěch fanouščí duše byla obrovská a člověk si po několika hodinách uvědomil, že vlastně ani neví, kolik stánků prošel a ani to, jestli je stále ještě ve stejné hale. Odcházely jsme nadšené, vyčerpané, ale uchvácené. Jako docela obyčejná Mia i jako členka týmu Svět Marvel říkám – stačí říct a jedu znova! A klidně každý rok!


Nábor do redakce

Mám zájem!



Ohodnoť článek

Pro ohodnocení toho článku se musíš přihlásit.


Komentáře

Pro psaní komentářů musíš být přihlášený.

Autor článku

Mia
Mia
Administrátor

Kde nás najdeš


Nábor do redakce

Mám zájem!