Rozhovor – Alice Slavíček

Rozhovor – Alice Slavíček

Seriály
Rozhovor – Alice Slavíček

Svět je malý, a tak jsem se na Comic-Conu Prague potkal s Alicí Slavíček, která pochází ze stejné vísky jako já, jak prezentuje svůj komiks Drawman z honosného projektu iMucha Show. Alici jsem požádal, aby nám něco řekla o sobě i ke svému počinu.

1732 0
7. listopad 2021, napsal Tony Trojan

Kdybys mohla v krátkosti shrnout projekt iMucha Show, co bys nám o něm řekla?

„Bude to velkolepá multimediální show o životě a díle Alfonse Muchy. Vidět, jak se umění protnulo s moderní technologií, bude opravdu zážitek.“

Jakým způsobem ses k tomuto projektu dostala? Oslovil tě přímo producent Michal Dvořák nebo se to „upeklo” skrze prostředníka?

„Já jsem Michala Dvořáka znala osobně už déle, protože když jsem při vysoké škole pořádala v Plzni akci Pecha Kucha Night, tak jsem Michala pozvala jako jednoho z hostů. Slovo dalo slovo, a tak se dozvěděl, že na Fakultě designu a umění studuji ilustraci a komiks. Hned mi začal vyprávět o projektu, který chce realizovat a kam by se mu kreslíř komiksu hodil. To se ale psal rok 2017 a projekt iMucha se teprve začal rodit v hlavách Michala Dvořáka a Tomáše Belka.“

„S Michalem jsme zůstali v kontaktu a já mu až v roce 2019 poslala svoje portfolio s tím, že by ho to třeba zajímalo. A hned za 10 minut Michal psal, že se mu moje kresby líbí a že by pro mě měl práci. To jsem ještě nevěděla, že to bude právě na tenhle připravovaný projekt. A dobrá náhoda byla, že druhý den se mi ozval ještě jeden člověk z úplně jiné produkce, že mu na moji práci dal někdo tip, a že by mě chtěli oslovit do jednoho připravovaného projektu, který vede Michal Dvořák. Takže tenhle projekt mi byl asi souzený.“

Jak vnímáš výrazy s předponou i? Někdo by mohl výraz iMucha považovat za skrytou reklamu. Přeci jenom i Mucha byl jedním z průkopníků moderní reklamy, neboť jeho styl Art nouveau ovlivnil celý marketingový segment. Je v tom nějaký záměr, nebo to má pouze značit něco inovativního?

„Je to přesně tak, jak říkáš. iMucha je hlavně o propojení nejnovějších technologií a umění Alfonse Muchy. Především tedy o rozhýbání jeho Slovanské epopeje. Což je mimochodem neuvěřitelně silný zážitek, když vidíš, jak obrazy ožijí a za doprovodu hudby začneš najednou vnímat jejich příběh úplně jinak.“

„Takže to malé i před jménem Mucha značí právě moderní technologie. Celé to „roztřesené“ logo navozuje atmosféru hologramu a myslím, že dost výstižně připravuje diváka na to, co může od show čekat.“

„A ještě bych ráda zmínila, že se na tom po technologické stránce podílel Daniel Sýkora, který je profesorem na Katedře počítačové grafiky a interakce na FEL ČVUT. Daniel je světová špička ve svém oboru a právě díky jeho algoritmu mohla Slovanská epopej a další obrazy Alfonse Muchy ožít.“

Bereš své působení na tomto projektu jako velký závazek vzhledem k velikosti a významu Alfonse Muchy? Patří mezi tvé oblíbence?

„Určitě! Od samého začátku jsem přistupovala k projektu s velkou pokorou. Nejen kvůli tomu, že Alfons Mucha byl a je excelentní umělec, ale hlavně i kvůli tomu, že jsem de facto chvilku po škole dostala takhle velkou šanci pracovat na obrovském projektu, kterým iMucha bezpochyby je. Proto jsem dávala práci 100 % svého veškerého času a snažila jsem se nezklamat důvěru, která do mě byla vložena.“

„A jestli Alfons Mucha patří mezi mé oblíbence? Řekla bych, že teď už ano! Každý z nás má Muchu spojeného spíš s kýčovitými suvenýry, kterých si v Praze můžeš koupit na každém rohu milion. Takže si myslím, že tím se naše vnímání jeho tvorby tak nějak zdeformovalo a už ho moc jako Češi neumíme docenit. Přitom Mucha zanechal velkou a nesmazatelnou stopu především ve světě, kde jeho umění obdivují dodnes. Například v Japonsku je Mucha „superstar“ a kreslíři mangy se netají tím, že se inspirují právě jeho stylem kresby. Když jsem já měla možnost vidět jeho originální plakáty a malby, tak mi spadla brada, jak moc krásné, citlivé a nadčasové to je.“

Vznikl nejdříve komiksový scénář či kresba? Nebo se Drawman vyvíjel postupně?

„Michal Dvořák je vizionář a měl silnou vizi, jak by show měla vypadat. Scénáristicky to dával dohromady s Tomášem Belkem. Když jsem mezi ně přišla já, tak jsem nejdříve začala pod jejich vedením pracovat na storyboardu k celé show, a až později jsem začala kreslit komiksové obrázky podle scénáře Tomáše.“

„Celkově to však mělo spíše postupný vývoj, protože když jsem začala kreslit komiks, tak ještě třeba nebylo vymyšleno, jak bude Drawman vlastně vypadat. A to pro mě jako kreslíře byla opravdu velká výzva.“

Z jakého Muchova díla jsi nejvíce čerpala? A ovlivnila tvoji práci slavistika? Jsou na Drawmanovi vidět nějaké tradiční slovanské prvky?

„Nejdřív jsem se snažila načerpat veškeré jeho dílo, styl, barvy a především tu jeho linku, která je zásadní. Hodně se pracovalo s jeho plakáty, kde jsou hlavně ženy, které bylo třeba zapracovat do komiksu.“

„Dva jeho plakáty jsem překreslovala pořád dokola, a to obraz Princezny Hyacinty a Luny. Díky tomu jsem pak lépe dokázala vnímat to, kdy je zapotřebí na linku více přitlačit a kde je dobré ji nechat málo znatelnou. Nemůžu říct, že by mě samotná slavistika nějak zásadně ovlivnila, ale určitý směr mi ukázala.“

„A odpovědí na tu jednu otázku tě asi zklamu, ale už absolutně netuším, z jakých jeho obrazů a plakátů jsem čerpala inspiraci pro motivy na kostým Drawmana. Verzí obleku bylo něco málo přes padesát.“

(Tento 3D návrh realizoval Šimon Lánský)

Jak probíhal tvůrčí proces Drawmana po vizuální stránce? Narážím tím na secesní směr, kde se klade důraz na ornamentálnost, což se trochu příčí s jednoduchostí komiksové kresby. Bylo těžké v tomto ohledu zvolit správný poměr?

„O návrhu kostýmu Drawmana bych mohla napsat samostatnou knihu. Goethe napsal knihu s názvem Utrpení mladého Werthera a ta moje by se jmenovala „Utrpení mladé kreslířky“. Zadání od Michala znělo vlastně jednoduše: „Navrhni kostým, který bude inspirován Alfonsem Muchou a jeho secesním uměním.”“

„Pamatuji si, že když jsem přinesla na Barrandov první sadu návrhů, tak Michal přestal mluvit. Ale nebylo to bohužel tím, že by oněměl tou krásou. Najít správný směr, kterým se vydat, bylo v jednu chvíli nad moje síly. Když si představíš secesní motivy, tak hned víš, jak zdobené a složité vlastně jsou.“

„Jedna věc byla motivy použít, druhá pak, aby to na sebe nějak smysluplně navazovalo, a třetí, aby to pokud možno opisovalo alespoň minimálně anatomický tvar svalů, a celé aby to působilo lehce a trochu sexy. Aby v tom prostě nevypadal jako kluk se špatně ušitým kostýmem secesní vázy.“

„Nebudu lhát, že v určité fázi mi stékaly po tvářích slzy, protože když neprojde ani čtyřicátý pátý návrh kostýmu, tak máš pocit, že na to prostě nemáš. Ale Michal mi pořád opakoval, že ví, že to dám, a že se musím snažit oprostit od jedné cesty a zkusit jich víc najednou. Což byla ta nejlepší rada, kterou jsem kdy dostala, a díky tomu jsem začala přemýšlet jinak, díky čemuž se zrodil finální oblek Drawmana. Někdy se prostě zacyklíš v jednom směru, a pak přes stromy nevidíš les…“

Mucha byl velký spiritista, který se prý dokonce při svých duchovních seancích radil se zesnulým Josefem Mánesem, jak malovat. Zkoušela jsi to také?

„Ano, to je pravda, v komiksu jsou věnovány dvě stránky jeho spiritualitě. Já samotná na tyhle věci vůbec nevěřím a jsem zastáncem matematicko-fyzikálního řešení záhad. Na druhou stranu, jestli to někdy půjde, tak bych se vůbec nebránila poradit se třeba s Caravaggiem.“

(pozn. aut.: Caravaggio byl italský malíř, který tvořil v duchu manýrismu, později měl velký vliv na formování barokního stylu. Je jedním z hlavních představitelů tenebrismu a naturalismu v malířství 17. století)

Kdyby ses mohla vrátit časem, do jaké doby by to bylo? Šlo by opravdu o Belle Époque, tedy o „krásné časy“ sladké Francie?

„Nejsi jediný, kdo se mě na to ptá. Mám pocit, že když děláš nějaký umělecký obor, tak si každý hned myslí, že bys chtěl žít na přelomu 19. a 20. století v Paříži. Já nejsem vůbec typ svobodomyslného bohéma, který žije ze dne na den a k inspiraci potřebuje bujaré večírky, dobrodružství a dobré víno.“

„Já to mám úplně naopak, takže by mě tato doba spíše děsila. Za mě žijeme v tom nejlepším období, které tady kdy bylo, nemusíš se úplně bát, že tě někdo na ulici probodne mečem nebo že umřeš na angínu. I když má i naše doba velké mínusy, tak bych ji nevyměnila za jinou.“

Jaký byl tvůj první komiks, který jsi četla? Máš nějakého oblíbeného autora, který tě silně ovlivnil? Co preferuješ – anglo-americký, belgo-francouzský nebo japonský komiks, tedy takzvanou mangu?

„Na můj první komiks si moc dobře pamatuji, byl to Kačer Donald. V dětském věku jsem strávila dost prázdnin v Německu a tam byl v 90. letech Kačer Donald velice populární. Byl v němčině, a tak jsem tomu moc nerozuměla, ale ta kresba mě úplně uchvátila.“

„Chvilku poté jsem pak měla období Tintina, ale moje srdeční záležitost je Asterix a Obelix. Tam je to kresebně pro mě nirvána. Takže tím jsem ti odpověděla i na to, co preferuji. Ale ovlivnila mě snad každá komiksová kresba, kterou jsem kdy v životě viděla. Musím přiznat, že komiksy moc nečtu a nejsem takový ten zarytý fanoušek, co o tom ví všechno. Komiksy si kupuji jen tehdy, když se mi líbí kresba a mám chuť se k ní vracet a inspirovat se, nebo když vyjde něco mým kamarádům. Kdo mě teď hodně oslovil svojí tvorbou, tak to je jednoznačně ilustrátor Ugo Bienvenu nebo François Schuiten. A jsme zase u těch Francouzů!“

„Mimochodem na Comic-Conu Prague 2021 vedle mě seděl Dan Černý, kterému se jako jednomu z mála podařilo proniknout do mezinárodního týmu ilustrátorů Kačera Donalda. Dan mi na konci conu věnoval jeden jeho originální list s Donaldem, čímž se moje dětská láska ke Kačerovi hezky uzavřela.“

Bylo složité vymýšlení nového superhrdiny, když je dnes díky Marvelu a DC tak velká konkurence? A co vlastně Drawman umí? Má nějaké super-schopnosti?

„Drawmana jako takového stvořil Michal Dvořák, Tomáš Belko a Jan Drbohlav, já už jsem to jenom nakreslila. Drawmanova super-schopnost je, že umí vstupovat do uměleckých děl a hlavně jako jediný umí bojovat s Black Dustem. Black Dust je hlavní záporák, kterého kluci geniálně vymysleli, kdy se vlastně jedná o velký grafitový mrak.“

„Každý z nás někdy kreslil na papír obyčejnou tužkou, a tak všichni víme, že z tuhy vždycky odpadává nepatrné množství grafitu. A BD je odpadaná tuha za všechny ty tisíce let, co lidi tvoří. Už mohl být dávno součástí velkého uměleckého díla, ale takhle skončil někde na zemi, kde ho pak někdo zamete a vyhodí. Takže je to takový velký frustrovaný mrak grafitu, který má touhu zničit veškeré umění. A tomu Drawman musí zabránit.“

„Nevím, jak za tebe, ale za mě je to geniální myšlenka a strašně mě bavilo o tom přemýšlet. Když jsem však začala podobu BD navrhovat, takže jsem zjistila, že kreslit grafitový mrak v komiksu je stejné peklo jako vykreslovat secesní oblek Drawmana. Takže jestli někdy budu mít další možnost tvořit superhrdinský oblek, tak to bude černý neopren a záporákem bude velká zelená koule. To bude tak akorát pro kreslení, u kterého se nechceš zastřelit.“

Jaký má Drawman charakter? A proč by si ho měl čtenář oblíbit?

„Charakter Drawmana vymyslel Tomáš Belko, který dal našemu hlavnímu hrdinovi Danovi souhrn základních vlastností. Honza Drbohlav pak vymyslel scénář, který šel u Dana více do hloubky. Pracovala jsem tedy s tím, že Dan alias Drawman je kluk po třicítce, který se sice živí jako ilustrátor, ale pracuje na zakázkách, které ho nebaví, a má sen nakreslit vlastní komiks podle sebe. Takže je v životě lehce nešťastný, ale nemá odvahu udělat krok do neznáma. Na začátku příběhu mu chybí odvaha, což se ale v jednu chvíli změní díky Muchovi. A protože jeho osobnostní přeměna je součástí příběhu, tak bych nerada prozrazovala víc.“

„A proč si Drawmana oblíbit? Protože má o sobě a o svojí tvorbě velké pochybnosti asi jako každý z nás, ale Drawman najde řešení, které se nakonec může hodit každému.“

Řada umělců tvrdí, že malba či kresba je převážně o talentu, někdo zase říká, že je to spíše o zdokonalování svého umu, a míra talentu je tedy až na druhé koleji. Jak to vnímáš ty? Rozhoduje práce nebo „dary od Boha“?

„Pocházím z umělecké rodiny a jako jediná ze čtyř dětí jsem od mala trochu vykazovala známky talentu v kreslení. Když jsem tedy něco nakreslila a přišla se pochlubit tátovi, tak on vzal červenou propisku a opravil mi v tom obrázku chyby, což bylo tedy dost stresující.“

„Na druhou stranu to byl právě táta, který mě jako první učil kreslit a pozorovat věci, než je „hodím” na papír. Na střední škole jsem pak každý týden jezdila do Prahy na soukromé hodiny kreslení k paní Jarmile Trösterové, která pro mě byla a pořád je ikona… Ona byla dost rázná a přísná, ale pamatuji si, jak mi říkávala, že talent je dobrý, až když umíš kreslit. A tím si myslím, že to dost vystihla.“

„Na vysoké nás zase učil kresbu Boris Jirků, který mně osobně dal strašně moc nejenom tím, že je výborný umělec. Hlavně je to výborný pedagog, který umí ty své zkušenosti předávat, což není pravidlo. Za mě osobně je kreslení dřina jak fyzická, tak i duševní, ale i přesto mám pocit, že to je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat.“

Co bys poradila začínajícím kreslířům? Ať už jde o technické rady či tipy, jak jednat s lidmi z oboru.

„V oboru zase nejsem tak dlouho, abych mohla někomu radit. Jednu technickou radu do komiksu bych ale měla. Když kreslíte komiks nebo větší projekt, na kterém se pracuje třeba rok, tak je dobré kreslit stránky na přeskáčku. Protože čím víc kreslíte, tím se váš kresebný styl víc vyvíjí. A pak se může stát, že začátek komiksu je kresebně lehce (nebo hodně) jiný než konec. A to je problém!“

„Já se snažím vždycky na začátku projektu zjistit co nejvíce informací k zadání a snažím se naladit navzájem se „zadavatelem“. A pak už se jen soustředím na to, abych odvedla dobrou práci. A jak jednat s lidmi z oboru? Jednejte s nimi tak, jak chcete, aby se jednalo s vámi.“

Jak vidíš svoji budoucnost? Co tě pohání a kam až se chceš posunout? Chtěla bys někdy tvořit pro Marvel, DC či jiné vydavatelství? Máš nějakou oblíbenou postavu z těchto světů?

„No, popravdě mám pocit, že si komiks spíše vybral mě než já jeho. Na střední škole jsem studovala obor užitá malba, což bylo čisté malířství obrazů, ale již tam mi profesor doporučoval věnovat se komiksu.“

„Na vysokou jsem šla na obor didaktická ilustrace, což byla ilustrace zaměřená víc „vědecky“. A závěrečnou práci už jsem dělala na komiksu, protože mi byl doporučen. Pravda je, že ať dělám, co dělám, tak mám komiksovou kresbu předurčenou a nedokážu to změnit, i kdybych se postavila na hlavu.“

„A svoji budoucnost vidím tak, že si přeju být hlavně v životě šťastná, ať už to bude znamenat cokoliv. Kreslit asi nikdy nepřestanu, jestli to budou jen komiksy, to říct nedokážu. Hlavně chci, aby mě kreslení pořád bavilo a dokázala jsem se tím uživit.“

„A přiznám se, že kreslit pro Marvel ani DC mě osobně moc neláká, i když je to asi to „nejvíc“, kam se můžeš v tomto oboru dostat. Snů, kam bych se chtěla posunout, mám spoustu, ale těžko říct, jestli vyjdou. Ale znáš to, sny je třeba mít, protože ty tě popohání.“

„A moje oblíbená komiksová postava? No to je přece Drawman! Žila jsem s ním dva a půl roku a teď je mi opravdu ouzko, když ho opouštím. Beze srandy, tak jako nevlastníš lidi ve vztahu, tak podle mě nevlastníš ani postavy, které si vytvoříš, protože cítím, že i ony mají svoji vlastní evoluci, a je nutné je jednou nechat jít a žít samostatně.“

Převelice děkujeme za rozhovor, jestli chcete mrknout na další práce od Alice Slavíček, odkaz na její Instagram naleznete ZDE!


Ohodnoť článek

Pro ohodnocení toho článku se musíš přihlásit.



Komentáře

Pro psaní komentářů musíš být přihlášený.

Reklama