Retro recenze: Wolverine a X-Meni
Komiksy
V rámci prostředí Marvelu tvoří X-meni po Avengerech zřejmě druhý nejpopulárnější tým superhrdinů. Tucet hraných filmů natočených v posledních dvou dekádách, právě na motivy této skupinky mutantů, o tom dostatečně svědčí.
Ovšem ani na poli animace se nepotýkají s prázdnou. A pokud některý animovaný počin stojí za zmínku, je to rozhodně seriál Wolverine and the X-Men z roku 2008.
Jak vyplývá již z názvu, primární pozornost je zde věnována Loganovi alias Wolverinovi. Což koneckonců nejspíše ani nemůže nikoho příliš překvapit. Na druhou stranu, síla X-menů – doslovná i obrazná – vždycky spočívala hlavně v dobře namíchaném množství postav. A těch seriál nabízí opravdu přehršel, a to jak kladných, tak i záporných, případně balancujících někde na hraně, protože jak známo, vykreslování jednotlivých charakterů v žádném případě nelze u této komiksové adaptace považovat za černobílé.
Abychom příliš nespoilerovali, shrneme si, co se děje týče, to hlavní. V mutantské škole dojde jednoho krásného dne k výbuchu. Někteří mutanti záhadně zmizí, jiní se prostě rozutečou. Logan se po určité době rozhodne nenechat to jen tak a pokouší se dát X tým znovu do kupy, koná dobro a pátrá po své minulosti. Zkrátka takové ty klasické věci, co Wolverine dělá. Navíc k tomu všemu komunikuje s vědomím Profesora X z budoucnosti, kde jsou mutanti na pokraji vyhynutí. Pokud vám to něco připomíná, nemýlíte se. Stejnou zápletku jste mohli vidět i v povedením snímku X-Men: Days of Future Past (2014).
Tolik ke stručnému úvodu.
Příběh je servírován střípkovitě, epizody spolu zpočátku zdánlivě téměř nesouvisí, ale postupem do sebe začnou perfektně zapadat a na konci vytvoří unikátní mozaiku. Většinou, jak již bylo zmíněno, hraje první housle Wolverine, někdy jsou to dokonce housle jediné. Najdou se ovšem i díly, které si pro sebe ukradnou jiní, například Cyclops, nebo Nightcrawler. Seriál se také nesnaží zcela se odříznout od okolního světa Marvelu a v epizodních rolích se tak setkáme třeba s Hulkem, nebo Nickem Furym. Z mého pohledu se jednoznačně jedná o pozitivní element. Protože čím více proužků, tím více Adidas. Nebo tak nějak. Výsledkem toho všeho je, že až do samého závěru není vlastně zcela jasné, kdo tady představuje tu největší hrozbu a jak to celé dopadne (což pochopitelně do detailů rozebírat nebudeme, protože by potom postrádalo jeden z hlavních důvodů, proč se na to podívat).
Animace je velmi líbivá a zajímavostí určitě je, jak se většina postav skutečně podobá svým hereckým představitelům. Stále se samozřejmě jedná o dílo cílené v první řadě na mladší publikum, takže záplavy krve neočekávejte. I když kdo ví, vzhledem k rostoucí popularitě Rkových ratingů se třeba jednou dočkáme revoluce i v kreslené oblasti. Jakkoliv to může znít zvláštně, nesmíme zapomínat, z čeho všechna tato zpracování původně vzešla. Část mého vnitřního já mi říká, že promítací místnosti by stejně praskaly ve švech.
Autor článku – Johnny
(Zdroj obrázků – Marvel.com)
Ohodnoť článek
Pro ohodnocení toho článku se musíš přihlásit.
Komentáře
Pro psaní komentářů musíš být přihlášený.
